FARNÍ list kraslické farnosti únor – 03

2. února: Svátek Uvedení Páně do chrámu.

     V neděli 3. února prožíváme 4. neděli v mezidobí. Svátek „Hromnic“ si připomeneme krátce zapálením a posvěcením svíček, které si vezmeme i domů. Abychom alespoň něco z tohoto dne prožili (opožděně, až budete tyto řádky pročítat), připomeňme si něco z myšlenek našeho papeže:

40 dní po Vánocích slavíme Pána, který vstupuje do chrámu, vychází tak v ústrety svému lidu. Na křesťanském východě se tento svátek nazývá přímo „Svátek setkání“. Je to setkání mezi Bohem (Dítětem), přinášejícím novost, a lidstvem setrvávajícím v očekávání, jak jej reprezentují starci v chrámu. V chrámu dochází také k dalšímu setkání; setkání mezi 2 páry, na jedné straně mladí, Maria a Josef, a na druhé staří, Simeon a Anna. Staří přijímají mladé a mladí čerpají ze zkušenosti starých. Maria a Josef nacházejí totiž v chrámu kořeny svého lidu, a to je důležité, protože Boží příslib se neuskutečňuje individuálně a jednorázově, nýbrž společně a v průběhu dějin. A nacházejí rovněž kořeny víry, protože víra není vědomost, kterou lze získat z knih, nýbrž umění žít s Bohem, které si osvojujeme na základě zkušenosti těch, kdo nás předešli na cestě. Ti dva mladí tak při setkání se starci nacházejí sami sebe. A oba starci na konci svých dní dostávají Ježíše, který je smyslem jejich života. V této události se naplňuje Joelovo proroctví: „Vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění“ (3,1). V onom setkání mladí spatřují své poslání a starým se uskutečňují jejich sny. K tomu všemu dochází proto, že centrem setkání je Ježíš.

   Je tu jeden zajímavý detail: zatímco mladí Maria a Josef věrně dodržují předpisy Zákona – evangelium to připomíná čtyřikrát – a vůbec nemluví, staří Simeon a Anna přispěchají a prorokují - mluví. Mohlo by se zdát, že tomu má být naopak. Obvykle jsou to mladí, kdo odhodlaně mluví o budoucnosti, zatímco staří uchovávají minulost. V evangeliu se však děje opak, protože když se setkáváme s Pánem, pravidelně se dostavují Boží překvapení. Aby se mohla přihodit v našem životě, je dobré pamatovat na to, že nesmíme vynechat druhého člověka: nikdy neopomíjet druhého, nikdy se nedopouštět generačního skartování, nýbrž doprovázet se navzájem každý den, s Pánem v našem středu. Neboť jestliže mladí jsou povoláni otevírat nové brány, staří od nich mají klíče. … Není budoucnosti bez tohoto setkání mezi starými a mladými, není růstu bez kořenů a není rozkvětu bez nových výhonků. Proroctví nemůže být nikdy bez paměti, ani paměť bez proroctví, vždy je zapotřebí vzájemného setkání. Dnešní frenetický život vede k zavírání mnoha bran k setkáním, často ze strachu z druhého. Vždycky zůstávají otevřeny dveře nákupních center a spojení na internetu. Avšak v křesťanském životě tomu tak být nemá! Bratr a sestra, které mi Bůh dává, jsou součástí mého příběhu, jsou darem, jenž je třeba ochraňovat. Ať se tedy nestává, že bychom hleděli více na obrazovku mobilního telefonu než do bratrových očí, nebo se zaměřovali na své programy více než na Pána. Když se totiž zaměřujeme především na technické projekty a struktury, zasvěcený život přestává být přitažlivý a sdělný; nekvete, protože zapomíná na „to, co se skrývá pod zemí“, totiž na kořeny. Jak dobré je pro nás držet Pána „v náručí“ (Lk 2,28) jako Simeon! Nejen v hlavě a v srdci, ale na rukou, při všem, co děláme: v modlitbě, při práci u stolu, u telefonu, ve škole, s chudými – kdekoliv. Nést Pána na rukou je protilátkou na osamocený mysticismus i bezuzdný aktivismus, protože reálné setkání s Ježíšem napřimuje jak zbožné sentimentalisty, tak hektické podnikatele. Zažívat setkání s Ježíšem působí také jako lék na ochromení normalitou a dovoluje otevřít se převratné každodennosti milosti. Svolit k tomu, aby se s námi setkal Ježíš, pozvat Ježíše k setkání.

Umlčet slova o tom, že „tady není dobře už vůbec nic“,  žít Božím dnes, v pokoji se všemi. Na konci evangelií dochází k dalšímu setkání s Ježíšem, které může inspirovat křesťanský život: totiž setkání s ženami u hrobu. Vydaly se hledat mrtvého, jejich cesta se zdála zbytečná. Také vy kráčíte světem proti proudu. … Avšak jděte dál, stejně jako ony ženy, navzdory obavám, že bude nutné odvalovat těžké kameny (srov. Mk 16,3). A stejně jako ony ženy, potkávejte vzkříšeného, živého Pána jako první, přitiskněte ho k sobě (srov. Mt 28,9). Okamžitě ho hlásejte bratřím a sestrám, s očima zářícíma velikou radostí (srov. v. 8). Takto jste věčným úsvitem církve. Přeji vám, abyste už dnes oživili setkání s Ježíšem a kráčeli společně k Němu – to dá světlo vašim očím a pevnost vašim krokům –  Sv. Otec František.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

    A ještě něco: Josef Beran byl rektorem pražského kněžského semináře. Bohoslovci, studenti, slýchávali, jakým způsobem a hlasem telefonoval (KDO TAM?). Z bohoslovců se stali kněží, které i světil. Jednou telefonoval jednomu z nich na faru. Ze sluchátka se ozvalo z druhé strany: Kdo tam? Nato arcibiskup Beran vyhrkl: Inu, jsem tady, nebo tam? - protože slyšel sám sebe - napodobeninu svého hlasu z úst kněze, který ho uměl dobře parodovat. Z pohledu „Svátku setkání – Hromnic“ se i zde, legračně, dává na vědomí: Setkání s Ježíšem, setkání s druhým člověkem, může být i úsměvné. Prožívejme RADOST z každého dne, setkání, zavolání. Ať je to pozdrav na ulici, zpráva v mobilu, zážitek z programu TV Noe či ČTV 2…. To zase přeji já vám! Celý únor je přímo stvořený pro setkání s Bohem v krásně zasněžené přírodě, ve zklidnění duše v rozhovoru s Pánem   pf

----------------------------------------------------------------------------------------

Setkání, aktivity.

15.02. – pá – 19:00 fara Kraslice – Ekumena Klingenthal – Kraslice

24.02. – ne – sbírka na sv. Petrský haléř

KONTAKT: ŘKF Kraslice, Kpt. Jaroše 321/2 Kraslice; mobil: 724 204 702

www.farnostkraslice.estranky.cz email: fara.kraslice@seznam.cz