Farní list 2013 únor 04
FARNÍ list kraslické farnosti únor 2013 – 04
Tel.číslo: 359 574 053 ŘKF mobil: 724 204 702 PPF
Pořad bohoslužeb, setkání.
Křížová cesta: každý pátek v 17:00 v zimní kapli v Kraslicích, pak mše sv. To samé platí pro středu v 16:00 v zimní kapli v Rotavě. 01.03. - První pátek!
06.03. stř – 10:00 setkání s mons.Žákem na faře v Kraslicích – téma: Farní charita v Kraslicích.
Rok Eucharistie
Středem slavení eucharistie je chléb a víno, které se skrze Kristova slova a skrze vzývání Ducha sv. stanou Tělem a Krví Páně. Církev věrná jeho příkazu toto koná na jeho památku až do jeho slavného příchodu! „Plod země a Plod révy“ nahradily starozákonní oběti obětních zvířat. Tím se zásadně lišíme od Otců ve víře – židů. Oni už nemají ani chrám, ani oběti, Ježíše nepřijali. Zůstala jim jen zeď nářků, Tóra, Desatero. I pro křesťany se stala Eucharistie „kamenem úrazu“, došlo k rozdělení. Pro některé je to jen chléb. Stejně i kříž se stal „kamenem úrazu“ zas pro nevěřící.
+ + +
Jak reagovat na zprávy, které přichází jako čistý blesk z nebe?
Tím prvním bylo sdělení, že dne 9.2. Pán života a smrti odvolal dlouholetého faráře v Jindřichovicích P.Antonína Vedrala SJ. Narodil se 27.12.1934 v Praze. V letech 1947–49 studoval na jezuitském gymnáziu v Bohosudově a 14.08.1949 vstoupil do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě. Po násilném rozpuštění řádu v dubnu 1950 se učil nástrojářem. 15.08.1951 složil v klášteře sester de Notre Dame v Praze–Krči tajně první sliby. Střední školu v letech 1951–54, dále studoval na Vysoké škole ruského jazyka a literatury v Praze, studia dokončil v roce 1958. Během základní vojenské služby byl v roce 1960 zatčen a strávil téměř čtyři měsíce ve vyšetřovací vazbě. Po propuštění a dokončení vojenské služby byl zaměstnancem podniku „PAL“Kbely. R.1967 nastoupil do kněžského semináře v Litoměřicích, po 4 letech přijal kněžské svěcení z rukou biskupa Fr. Tomáška. Kněžskou službu začal jako kaplan v Chebu, v roce 1973 byl přeložen do Jindřichovic, kde působil až do začátku devadesátých let. Slavné sliby složil 22. dubna 1975 v Brně. V letech 1992 – 95 byl superiorem komunity Tovaryšstva Ježíšova v Praze a rektorem kostela sv. Ignáce. V následujícím období působil na Velehradě, Svatém Hostýně a v Olomouci. Od roku 2004 byl sekretářem P. provinciála. I v době nemoci, která se u něho začala projevovat v roce 2010, si zachovával duchovní svěžest, která mu umožňovala koncelebrovat a též zpovídat a dovolila mu dozrát k posledním týdnům utrpení na nemocničním lůžku.
Otec Antonín byl skromný a laskavý kněz, vyhledávaný zpovědník a pro následující generace jezuitů zůstává vzorem vytrvalosti v kněžském a řeholním povolání. S naším zemřelým bratrem se rozloučíme při mši svaté 18. února 2013 v 10:30 hod. v kostele sv. Ignáce v Praze, jeho tělo bude uloženo na hřbitově v Bubenči. Dožil se 78 let, jsme spojeni i s jeho rodným bratrem Zdeňkem.
Tím druhým bylo prohlášení Benedikta XVI. Abdikace, jistě po staletí nezvyklá. Pouze jednou, v r.1294, odstoupil Celestýn V. („Nebeský“) z papežského úřadu. I papež zestárne, přijde chvíle, kdy už nemá sil sám odstoupit; lidé kolem něho mu říkají – jako to děláme často i my u našich dědečků a babiček – že to bude zase dobré apod. Pak „vládne de facto“ papežská kurie. V jeho jménu se to či ono vyhlásí. Jak moudré a odvážné rozhodnutí je proto odstoupení našeho Sv.Otce!Jeho nástupce, veden Duchem sv. ať rozhoduje! S jménem Benedikta XVI. zůstane spojen jeho moudrý pohled do minulosti, která je učitelkou i pro současnost. Nebylo vždy vše špatné, co prožívali naši předkové; nemáme patent na rozum – my moderní lidé! Navždy zůstane pravdou, že na stolci Petrově v jeho osobě zasedl nesmírně vzdělaný, při tom pokorný člověk, který dokázal naslouchat i hloupostem. Pak tyto pěkně rozebral a nebál se nastínit názor svůj! A to se vší úctou k názoru, se kterým nesouhlasil! Děkujeme, Sv.Otče! Víte, i já cítím, že stárnu. Dnešní svět je vpravdě nemocný; vládne v něm neúcta k víře lásce, často vítězí nespravedlnost i krutost. Sv.Otec na toto mnohokráte ukazoval – a nabízel i řešení, cestu z tohoto bludného kruhu! Jeho Encykliky o Lásce, o Naději a víře, O spravedlnosti vyjadřují vše. Kdo hledá, jistě pro sebe najde v nich cestu jak pro sebe, tak pro své rodiny či blízké. S úctou a vděčností - pf
POPELEC a VALENTÝN.
Jak tohle spolu souvisí? Podobně jako vánoce a dárky, jako velikonoce a vejce. Sv.Valentin z Terny byl římský kněz, žil v době vlády césara Claudia, který vedl války a potřeboval vojáky a ne sňatky. Ženaté těžko mohl císař lákat od milované ženy na vojnu. Slitovával se nad zamilovanými a tajně je oddával a tak se postavil proti nařízení císaře. Zato byl sťat. Dnes-den po Popeleční středě-se zamilovaní obdarovávají, ale sňatky zas pro změnu odmítají. I zde jde proto jen o vnější efekt. O vánocích dárky, Betlém tolerují, ale odmítají víru, že se nám tam narodil Spasitel. O velikonocích zvyk s pomláskou a vajíčky, zázrak Ježíšova vzkříšení neberou. A přitom tyto symboly jsou jasné: když se kuřátko z vajíčka vyklube, vychází ven; i smrt nemůže upoutat život navždy! Ježíš vychází z hrobu! A bití Ježíše římskými vojáky zas připomíná onu pomlásku. Katolíci si na počátku doby postní připomínají pomíjivost svého života přijetím POPELA, symbol „prach jsi a v prach se obrátíš“. Dříve si někteří oblékali tzv. ŽÍNICI, jakýsi nátělník, který z hrubé látky-pytloviny udržoval tělo i ducha v bdělosti. Toto nosil i Otec vlasti Karel IV. Dnes lze odložením pohodlí, ztišením se, almužnou či rozhovorem s Bohem naplnit smysl POSTU. Nepodceňujme tuto cestu! Ona nás v konečné fázi přivede k našemu nitru. Zjistíme, že máme co napravovat, litovat. Pak dobrou svát. Smíření-zpovědí prožijeme jakési „ZMRTVÝCHVSTÁNÍ“ . Stihnu to do 31.03. ??
