Farní list 2012 květen 06
FARNÍ list kraslické farnosti květen 2012 – 6
Tel-nové číslo: 359 574 053 ŘKF mobil: 724 204 702 PPF
Pořad akcí v květnu:
01.05.-út. Rotava 08:00, Kraslice 09:30, Oloví kaple sv.Josefa 11:00 , 15:00 Jindřichovice
od 02.05. do 06.05. dovolená. 06.05. v 16:00 Maiandacht vikariátu Plauen – Kraslice 16:00
06.05. ne. 17:00 mše sv. pro všechny – Kraslice kostel Božího Těla
Diecézní pouť na Chlum sv.Maří 08.05.2012 odjezd autobusu 08:00 Kraslice, 08:15 Rotava, 08:30 Jindřichovice, 08:50 Oloví – návrat 16:30 z Chlumu. Toto je jedinečná příležitost prožít společnou pouť s diecézí těsně v naší blízkosti. Je tomu proto, že se v tepelském klášteře, kde se vždy poutě konají, maluje. Prosím, vyžijte této výjimečné šance v roce biřmování – svatyně je zasvěcená Duchu sv.
Historie svátosti biřmování v sedmi krocích: v této svátosti jde o tvé vyjádření, o tvé ANO, které kdysi řekli tví rodiče, kmotři za tebe! Nyní ho můžeš říci sám! Je to daleko více, než oslava, kterou „končí dětství“. V ní se stává tvá víra dospělou a zralou. Biřmování nespadlo z nebe, trvalo několik staletí, než se stala svátostí, jak ji známe dnes. Slovo biřmování pochází z latinského firmus=silný. Dosaď za b – f, škrtni háček nad ř a dostaneš slovo: firmování = posilnění, potvrzení a utvrzení tvé víry, kterou jsi při křtu dostal jako DAR. Jde o víru v Krista Ježíše. O nic víc, ani míň. Vše bylo „odstartováno“ v Jeruzalémě před 2.000 roky.
Sk 2,1-6: Sk 2,1-6: Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým,začali ve vytržení mluvit jazyky,jak jim Duch dával promlouvat. V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. Tak to začíná pěkně. Nejdříve učedníci sedí celí ustrašení ve své komůrce a náhle mezi ně zasáhne Duch sv. A tu muži i ženy, kteří zde potichu sedí za zamčenými dveřmi i okny vychází! Vybíhají na ulici a zvěstují radostnou zprávu.
Odkud se vzala najednou taková energie, taková síla? Jeruzalémští zůstávají stát a žasnou. Mnozí jsou nadšeni. Obdobně jako zasažení učedníci Duchem sv., i oni přijímají tuto zvěst. Duch zjednává učedníkům úžasnou autoritu. Lidé jim prostě věří, protože sdělují po pravdě, co si myslí; protože dosvědčují, co sami věří. Jsou tedy tyto letnice prvním biřmováním?
1.KROK: Duch sv. proměňuje a posiluje.
A právě toto ve svátosti biřmování slavíme: plnou důvěrou se necháváme zasáh-nout Duchem sv. S odvahou vyznáváme víru, nemusíme se stydět za obavu s tím spojenou. O letnicích slaví církev Kristova své narozeniny. Její počátek začíná okamžikem příchodu Ducha sv., boží síly mezi učedníky.Od této chvíle dostávají odvahu k hlásání zvěsti o Ježíšově zmrtvýchvstání. Jako tehdy tak ani dnes není o tomto lehké mluvit. Jenže tato zvěst touží náš svět změnit! Ano, změna světa začíná u každého člověka, který dovolí, aby ho Duch sv. zasáhl. Děje se to neočekávaně.
2.KROK: apoštolové předávají Ducha svatého dále.
Sk 8,14-17: Když apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že v Samařsku přijali Boží slovo, poslali k nim Pera a Jana. Oni tam přišli a modlili se za ně, aby také jim byl dán Duch svatý, neboť ještě na nikoho z nich nesestoupil; byli jen pokřtěni ve jméno Pána Ježíše. Petr a Jan tedy na ně vložili ruce a oni přijali Ducha svatého.Toto se odehrává v Samaří. Apoštolé, kteří sami přijali Ducha sv. a předávají ho vkládáním rukou dále. Zde Duch sv. nepřichází náhle, ale je očekáván a předáván, na rozdíl od letnic. Učedníci se modlí. Těm, kteří už byli předtím pokřtěni, vkládají nyní ruce na hlavu.Tím se stávají vpravdě „dospělými křesťany“. Od apoštolů přechází toto předávání Ducha sv.na biskupy, jejich nástupce.
3.KROK: působením D.sv. dochází u člověka k přeměně.
Tímto předáváním víry, kdy Petr s Janem přijali Ducha sv.,vše nekončí. Sv.Pavel, který Ježíše za jeho pozemského života nikdy neviděl a který ani při letnicích sám nebyl, uděluje později biřmování. I toto lze nalézt ve Skutcích apoštolských. Sk 19,5-7:Dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše. Jakmile na ně vložil Pavel ruce, sestoupil na ně Duch svatý a oni mluvili v prorockém vytržení. Těch mužů bylo asi dvanáct. Zde je patrné, že vkládání rukou patří ke křtu. Na počátku vkládali ruce apoštolé. Ale netrvalo dlouho a toto se stalo úkolem biskupů, neboť po smrti apoštolů se v církvi vyvinuly služby - úřady. Obzvláštní službou byl úřad biskupa podle řeckého „EPISKOPOS“.
Režisér a herec Jiří Strach: Být katolík je utrpení – z rozhovoru uvedeného na Velký pátek 06.04.2012 na webu.
Příští rok oslavíte čtyřicítku. Plánujete rodinu? Neměli bychom některé plány přenechat Pánu Bohu? K víře v Boha se otevřeně hlásíte, na to ale člověk nemusí být zrovna katolík, nebo ano? Být katolík je utrpení! Zatímco v jiných vírách si tak nějak Pána Boha upravíte k obrazu svému, aby splňoval vaši představu o transcendentnu, my katolíci musíme naplňovat představy Boha o člověku. Nemůžeme si ho vymyslet ani přizpůsobit, jak se nám zrovna hodí. A ke všemu na nás klade nároky! Tu dá Mojžíšovi nějaké desky s Desaterem, tu chce, abychom milovali své nepřátele. Splňovat tahle přikázání v dnešním moderním světě, kde vládne bezbřehý egoistický liberalismus, kde si člověk o sobě myslí, že je stvořitel zeměkoule, dá opravdu fušku! Ale bez nadsázky: nikdo mi zatím nenabídl lepší definici lásky, než svatý Pavel v listě Korintským. A nikdo jiný mi lépe neskloubil lásku s pokorou, jako věnování sebe sama druhému člověku, jako oběť. Možná i proto my katolíci fungujeme dva tisíce let - žádná filozofie ani společenský řád této výzvě a touze po lidské kvalitě nesahá po kotníky. Je to vysoko položená laťka morálky. Často ji nepřeskočíme, ale tím, že se o to snažíme, možná výš vyskočíme než jiní, kteří se nesnaží vůbec. Chodíte také ke zpovědi? Samozřejmě. Můj zpovědník je můj přítel, který mě dokonce naučil pít víno, zatímco dřív u mě převládaly panáky. Mešní víno? Ne, červené, výborné italské víno. Jednou jsme spolu jeli do Říma točit dokument o panu kardinálovi Špidlíkovi a on najednou sjel z dálnice a zavezl mě do města Montepulciano nakoupit toskánské víno. A od té doby ho piji taky. Tak tohle bych neřekl lépe! Nebo vy snad ano? pf
