Co mi může při víře pomoci.
31. 5. 2012
Příhoda sotva uvěřitelná (Mt 28,1-10)
Marie z Magdaly a druhá Marie šly ke hrobu prvního dne v týdnu, tedy po sobotě sabbatu=posvátném dnu klidu, tzn. o naší neděli. Mají starost, kdo jim odstraní těžký náhrobní kámen, aby mohly pomazat mrtvé Ježíšovo tělo. Tuto službu v pátek pro nedostatek času (po skonu kolem 15:00 nezbývalo mnoho času, za hodinu začal posvátný velikonoční sabbat) nestačily vykonat.
Tak za prvé: kámen byl odvalen. Za druhé: Anděl jim sděluje, že nemohou hledat živého mezi mrtvými, že byl vzkříšen. Za třetí: Anděl jim dává příkaz, aby šly za Ježíšem do Galileje, tam ho uvidí. Za čtvrté: Plny radostí jdou tu zprávu sdělit učedníkům. Za páté: Tu sám Ježíš jim přichází vstříc se slovy: NEBOJTE SE!
Čemu jako křesťané věříme?
Ve většině náboženství lidé věří v jednoho Boha nebo ve více bohů, i v existenci po smrti mnozí věří. My křesťané od doby zmrtvýchvstání Ježíše věříme, že se Ježíš vrátí, že život smrtí nekončí. Toto je NADĚJE, která člověku může život změnit. Chápat víru jako výhodný obchod s Bohem je velkým pokušením. Např.: „Věřím v tebe, chodím jakž takž pravidelně v neděli do kostela, tu a tam věnuji i maličkost. A ty, milý Bože, mne za to vezmeš do nebe?“ Někdy si Boha až příliš představujeme jako člověka, který se raduje a zlobí a kterého si můžeme omotat kolem prstu. To je příliš jednoduché, se skutečnou vírou toto nemá moc společného. Již první křesťané hledali FORMU-způsob, jak vyjádřit svou víru. Tyto způsoby jsou naší možností, JAK jako křesťané slavit bohoslužbu, jak se modlit, jak víru vyznávat. A tuto formu vyznání musí každý sám naplnit životem!
Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země. I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho; jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontiem Pilátem, ukřižován, umřel i pohřben jest; sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých; vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího;
odtud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou,
společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný. Amen.
Jak se dostalo slůvko „katolická“ do Kréda.
CREDO (čti krédo) je z latiny a znamená VĚŘÍM. Jelikož vyznání víry v latině začíná tímto slovem, říká se celé této modlitbě Krédo. V ní najdeme souhrn všech důležitých výpovědí o naší víře. Jediným cizím slovem bylo v původním českém překladu: Věřím v jednu svatou, katolickou církev. Slovo Katos je řeckého původu a znamená „všeobecný – celý svět objímající“. To znamená, že v obecnou církev věří i evangelíci, i když někdy používají místo obecnou – křesťanskou církev.
Věřit jako Matka Tereza z Kalkaty(1910-1997)
„Jsme všichni tužkou v ruce Boží“–její slova. V Indii se starala o chudé, hladové, umírající a nemocné leprou-malomocné. 1950 založila řád „Misionářek lásky“, který se po celém světě stará o chudé. V r.1979 obdržela Nobelovu cenu míru a při předávání vyprávěla: „Jednoho dne mi Pán řekl: ‚Tamhle žije hinduistická rodina s 8 dětmi, dlouho již hladoví‘. Vzala jsem rýži a donesla jim ji. Oči jim „svítily“ hladem. Přede mnou jejich matka rozdělila rýži a s polovinou odešla. Když se vrátila, ptala jsem se jí,co udělala. Odpověděla:‘Také mají hlad.‘ Věděla o své sousedce – muslimce, že též trpí hladem. Co mne nejvíce překvapilo bylo to, že ve svém hladu nezapomněla, že ještě jiný nemá co jíst, ne že dala něco své sousedce. Měla odvahu podělit se a lásku dělit se. M.Tereza byla svatořečena 2001
Bohoslužby jsou jakýmsi „Svatým divadlem“.
Když se lidé sejdou, aby chválili Boha a při tom vyznali svou víru, říká se tomu BOHOSLUŽBA. Existuje mnoho způsobů,ne vždy jsou u toho kněží. Katolickou nejdůležitější bohoslužbou je mše svatá. Jistě jsme jich zažili mnoho, víme, že mohou být různé, s hudbu, kdy farář zajímavě káže a kdy farnost je jedno srdce a jedna duše. Jsou však i dlouho trvající bohoslužby. Krásné na ní není to, když vše klapne. Staré slůvko „o svatém divadle“ vyjadřuje skutečnost, že se zpřítomňují dějinné události mezi Bohem a člověkem a ty že se ukazují jako na jevišti. Jsou to skutečně „prkna, která znamenají svět“. Ne, že bychom všichni „hráli“, ale že se zde ukazuje na smysl světa, kdy se potkávají hlavní aktéři: Bůh a člověk.
Jaká je dramaturgie mše svaté?
1.Dějství: Příchod – přicházím k tobě takový, jaký jsem. Úvod, Kyrie, Vyznání hříchů, Odpuštění. Co vše je mé: nálady, silné i slabé stránky. To vše přináším s sebou na bohoslužbu. Vím dobře, že jsem i zklamal, že se mi mnohé i podařilo. A proto prosím, aby mi Bůh a společenství věřících odpustili, jestli jsem se prohřešil. Bůh nás přijímá takové, jací jsme a odpustí nám.
2.Dějství: Nasloucháme tvému slovu a odpovídáme na ně. Čtení, Žalm, Aleluja, Evangelium, Promluva, Krédo, Přímluvy. Bůh k nám mluví z příběhů Bible. Boží slovo jsou dějinami našimi i světa. V promluvě je boží slovo vyloženo a vysvětleno. Našemu životu lépe porozumíme, když si vyslechneme osudy jiných. V krédu vyznáme svou víru a v přímluvách prosíme za potřebu tohoto světa. Naší odpovědí na boží slovo je naše Věřím a důvěrná Prosba o pomoc.
3.Dějství: Jsme posilněni. Bohoslužba Oběti-Eucharistie: Příprava darů, Mešní kánon a Modlitba Páně, Pozdravení pokoje, Beránku Boží, Sv.Přijímání. Nejpodstatnější se dějev této chvíli. Sám Bůh k nám přichází: v tichosti, tajemně a nenásilně. Vždy si připomínáme Poslední večeři, kterou měl Pán se svými učedníky, dříve než zemřel, děkujeme Bohu a chválíme ho, prosíme za naše zemřelé, za církev a svět. Všem nám pak vyprošujeme pokoj. Tato hostina je znamením i tajemstvím zároveň, Bůh k nám přichází pod způsobou chleba a vína. To slavíme společně s celou farností i církví.
4.Dějství: Finále. Jdeme do světa.Ohlášky, Požehnání a Propuštění.Vyslechneme, co se v naší farnosti připravuje, co proběhlo a dostáváme pro nastávající dobu boží požehnání. Bůh nás posílil, s touto posilou vycházíme do všedního dne.
Věřit jako Albert Schweitzer (1875-1965)
V 21-letech se rozhodl: ve třiceti budu pomáhat druhým. Během devíti let se stal doktorem filosofie a teologie, napsal knihu o J.S.Bachovi, vydal jeho varhaní díla (byl výborným hudebníkem) a vyučoval Nový Zákon. Ve svých 30-letech se rozhodl stát se lékařem v pralese a začal lékařské studium. Jako profesor medicíny se r.1913 vydal do Afriky. Zde vybudoval první špitál-nemocnici z bývalého chléva pro slepice. Brzy nato postavil větší nemocnici. Když i toto bylo malé, začal se stavbou nemocnice pro 200 pacientů: Lambaréné. Bohoslužbu mohu konat po celý život.
Modlit se a klást otázky.
Modlitba je přímý rozhovor s Bohem. Každý to dokáže - Bůh nechce nikoho vyloučit. Skutečně, neexistuje nic, co bychom Bohu nemohli říci! Zároveň neexistuje žádné pevné pravidlo, které bychom museli při modlitbě zachovat. Jak jednoduché je modlit se! Mnozí se spokojí se zaběhlými formami: Andělíčku můj strážníčku…. Přijď Pane Ježíši, buď naším hostem a požehnej nám toto jídlo! K tomu patří i volně formulovaná i myšlená modlitba. Zde mne oslovuje sám Bůh, zda-li s ním chci mluvit! Neexistuje žádná „dobrá či špatná“ modlitba, je-li dobře míněná!! Modlitby ponechávají prostor k otázkám i chválám, k úžasu i pochybnostem, dokonce dává prostor i ke zlobě i hněvu! Kdo hledá Boha, nemusí hledat okliky, může jít přímo!
Otče náš – nejznámější modlitba světa.
„Pane, nauč nás modlit se!“ tak prosili učedníci Ježíše. Ale tak jednoduché to pro první svaté, aby zůstali v kontaktu s Bohem, určitě nebylo. Takže Ježíš naučil své učedníky obracet se k Bohu Otci a my se tuto modlitbu odvažujeme modlit dodnes při různých příležitostech. Je to krásná modlitba, žel Bohu ji často odříká-váme. Přitom se v této modlitbě vyjadřuje vše, co se týká Boha, světa, našich bližních i nás samých. Že je životně důležitá! A že výtah, který návštěvníky při jejich nastoupení vždy dovede k cíli, je pojmenován po modlitbě, která nás taktéž vždy k Bohu dovede!
Škola modlitby – přímo z Bible.
Když se modlíte, neříkejte prázdná slova, jako pohané, kteří si myslí, že budou vyslyšeni pro množství slov. Nebuďte jako oni! Váš Otec ví, co potřebujete, ještě předtím , než ho poprosíte. Proto se modlete takto: Otče náš, jenž jsi na nebesích.
Bible – napínavá kniha o víře.
Kniha o křesťanské víře je nejvíce tištěnou knihou světa. Přeložena byla do skoro všech jazyků světa. Je jich více než 2.000! Je knihou popisující dějiny o Bohu a lidech. Slovo bible-biblos je řeckého původu a vyjadřuje slovo kniha, knihy. Je to soubor mnoha knih, většina pochází z doby před Ježíšem. My křesťané jim říkáme Starý Zákon. Knih je 45 (44). Mnozí ji nazývají Hebrejskou biblí. Knihy Nového Zákona (27) pojednávají o Ježíšově životě, smrti a zmrtvýchvstání, o počátcích církve a o prvních křesťanech. Tyto knihy nejsou tištěny pro knihovnu, ale pro život. Z této knihy můžeme mnohé použít pro náš život, mezi deskami lze najít něco o Bohu. Ale pozor! Bible je nebezpečnou knihou, která dokáže náš život zcela převrátit!
Věřit jako Otto Dibelius (1880-1967)
Koncertní pianista řekl: Jestliže necvičím den, poznám to. Jestliže 2 dny nehraji – poznají to moji přátelé. Jestliže necvičím 3 dny, vycítí to publikum. Tak se to děje i s mojí modlitbou. Jestliže se nepomodlím den, pozná to Bůh. Jestliže se 2 dny nepomodlím, pocítím to sám. Jestliže se nemodlím 3, poznává to mé okolí.
Tento evangelický teolog byl zprvu přívržencem A.Hitlera. Jakmile ale nacisté začali vytvářet nacionalisticky orientovanou říšskou církev, okamžitě se proti tomu ohradil. Nejprve byl pensionován. Stal se spoluzakladatelem Církve vyznání a později biskupem v Berlíně. Po 2.světové válce se s jinými evangelickými teology vyjádřil v Přiznání viny :“S velkou bolestí říkáme: Skrze nás se mnohým národům a zemím dostalo nekonečného utrpení.. My sami sebe žalujeme: že jsme odvážněji nevystoupili, s větší věrností neprosili, radostněji nevěřili a žhavěji nemilovali..“
Věřit jako Mark Twain(1835-1910)
Většina lidí má problémy s těmi místy v Bibli, kterým nerozumí. Já sám za sebe musím přiznat, že mne znepokojují ta místa v Bibli, kterým rozumím.
Ne, on nebyl katolíkem ani vášnivým účastníkem bohoslužeb. Jeho život byl život dobrodruha. Nejprve po Mississippi nahoru a dolů, pak jako úspěšný autor po celém světě. Jeho příběhy však mají cosi do sebe. V nich najdeš celou pestrost života a spoustu humoru. V jedné ze svých povídek si bere na paškál ty z nás, kteří berou vše až příliš vážně: popisuje lidi, kteří se v nebi shánějí po svých křídlech a svatozářích a kteří náhle zjišťují, že tyto věci dobře nefungují. Mark Twain je tou správnou literaturou pro ty, kteří se i nad svou vírou umí zasmát.
Věřit jako Dom Hélder Cámara (1609-1999)
Nezapomeň, že pro mnohé lidi je tvůj život jediným evangeliem, které přečtou.
Když se stal ve své vlasti Brazílii biskupem,nenastěhoval se do biskupského sídla, ale do jednoduchého domu. Leželo mu na srdci: „Staň se zodpovědným za náš svět; zasazuj se za lidská práva. Pomáhal chudým a při tom říkal: „Dám-li jim najíst, nazvou mne svatým. Zeptám-li se, proč chudí nemají co jíst, nadávají mi, že jsem komunistou.“ Veřejně se stavěl proti brazilské vojenské juntě. Několikrát ho tehdejší mocipáni chtěli zabít. Dvakrát byl navržen na Nobelovou cenu míru.
