Biřmování: Sedm darů Ducha svatého - co o nich víš?
31. 3. 2012
Pravdy do mozaiky o biřmování!
Jaký má účinek? Vtiskuje do duše nezničitelný charakter; přispívá k růstu v milosti Boží; hloubějinás zakořeňuje do dětství božího; pevněji nás spojuje s Kristem a církví; posiluje nás dary Ducha sv. To vše pro vydávání svědectví v křesťanské víře!
Co jsou tyto dary? Dary Ducha sv. jsou trvalé dispozice, aby člověk ochotně následoval Boží vnuknutí. Naším heslem by mělo být: VIDĚT (dobře si všeho všímat), ROZHODNOUT SE (vyhodnotit spatřené) a UDĚLAT TO (nezůstat u úmyslu, ale jednat). K tomu nutně potřebujeme světlo a sílu Ducha svatého.
V kostele do táty šťouchl s úšklebkem synek a říká: „Támhleten pán usnul?!“ Na to mu tatík řekl:“Víš, že je lepší spát, než se posmívat?“
Nyní se plně zaměříme na 7 darů Ducha svatého. Dar moudrosti, rozumu, rady, síly, umění, zbožnosti a bázně Boží.
1.Dar moudrosti: působí spřízněnost duše se záležitostmi Božími, duše pak vidí vše očima Božíma a miluje to, co chce Bůh. (Nedávno u nás zatkli obchodníka se starožitnostmi, prodával i obrazy. Jeden náš spoluobčan si jich pár koupil za 17mil. Kč. Byl v šoku, když se dozvěděl, že koupil padělky! Obdobně se cítil mladý Ind, který šel na lov kachen nemaje ani zbraň, ani prak. Házel po kachnách kameny, které našel doma. Když mu kameny došly a zbyl mu jediný, sebral ze země dvě trefené a procházel tržištěm. „Ukaž, co to neseš,“ ptal se zlatník. „Ne ty kachny, ale ten kámen mi ukaž! Vždyť je to drahokam!“ Mladíkovi náhle došlo, že svou hloupostí vyházel obrovské bohatství!) Prosme o dar moudrosti, abychom rozpoznali pravé životní hodnoty.
2.Dar rozumu: umožňuje proniknutí do pravd víry i když je nemůžeme plně pochopit – pomáhá nám při nahlížení Božích prav. (Do jednoho městečka došla krátká zpráva: „Přijedu zítra. Čekejte na mne.“ Podepsán : JEŽÍŠ. Tento dopis vyvolal pozdvižení u faráře, starosty i místní honorace. Chtěli,aby se na toto přijetí nikdy nezapomnělo. Každý připravil něco vzácného. Druhý den k městu přicházel žebrák. Všichni mysleli, že je to Ježíš. „Je to jeho styl“, tvrdil farář. Přivítání i obdarování bylo velké – starosta daroval i vůz, na který si muž vše naložil, poděkoval a odjel. Večer dorazil skutečný Ježíš, omluvil se za zpoždění. „Cože? Ten žebrák byl podvodník? Honem za ním,ať získáme náš majetek zpět!“Ježíš? Ten zůstal na náměstí opět osamocen!) Prosme o dar rozumu, abychom pravdám Božím správně porozuměli. Nedávno získal „léčitel“ od důvěřivých žen přes mil. Kč, že je vyléčí z rakoviny. Přitom ženám nic nebylo. Léčitel duší, Ježíš, ten čeká!
3.Dar rady: Dar rady nám pomáhá, že si dokážeme poradit. 3 lidé se potřebovali dostat na druhý břeh řeky velmi dravé. První byl obchodník, který na druhé straně měl šanci zdvojnásobit svůj majetek. Klekl v modlitbě: „Pane, dej mi odvahu přeplavat řeku, dám i na kostel, každá minuta je drahá.“ Po chvíli se ponořil a řeka ho strhla a odnesla. Druhý byl voják, známý svou odhodlaností i bezúhonností. „Pane, dej mi sílu překonat tuto překážku. Bojovat za slávu je mým heslem.“ Bez váhání skočil do vody, která byla silnější a odnesla ho též. Třetí osobou byla žena, doma na ni čekal muž a děti. I ona poklekla: „Pane, pomoz mi, dej mi radu, jak se dostat na druhý břeh.“ Vstala a všimla si pastýře, jak hlídá své ovečky. „Jak bych se dostala přes řeku?“ Pastýř jí řekl, že nějakých deset minut odtud je provazová lávka, když si dá pozor, přejde na druhý břeh. Někdy stačí trocha POKORY, najde se i někdo, kdo ukáže správný směr! Navíc lze v pastýři spatřit i církev, její služebníky, kteří mohou ukázat na místo v Bibli! Prosme o dar rady, abychom se ve spletitých situacích správně rozhodovali.
4.Dar síly: Dar síly uschopňuje člověka k vytrvání v nadměrně těžkých situacích. Jistý muž se často stěhoval a vždy jako první si pověsil na stěnu kus klacku. Každý, kdo k němu přišel, se na ten klacek zeptal. „Když jsem byl malý, chtěl jsem v zimě s dědečkem do parku. Měl nemocné srdce, nohy už mu nesloužily, ale já stále prosil, aby se mnou šel. Chtěl jsem k rybníčku vlézt na led a klouzat se. „Dej pozor, led není dost silný!“Pozdě. Led se pode mnou prolomil. Dědeček se strachem roztřásl, uviděl na štěstí větev, podal mi ji a vší silou táhl, já zas se vší silou větve držel. Vytáhl mne, já byl mokrý, zmrzlý, děda zpocený, vysílený. Horká koupel ale pomohla jen mně, děda v noci zemřel, srdce to nevydrželo. Běžel jsem k rybníčku a našel větev, kterou si vždy pověsím v bytě. My křesťané máme dvě zkřížené větve, které připomínají NĚKOHO, který dal všechno, sílu, život i lásku za záchranu každého z nás, kdo se jakkoliv ocitl v nebezpečí.
Prosme o dar síly, abychom měli odvahu vykonat, co od nás Bůh žádá.
5.Dar umění (jinak i poznání, vědění): Dar umění nás uschopňuje dávat věci do souvislosti s konečným cílem, učí nás žít a ovládat se. Na kraji města seděl stařec a přichází k němu pocestný se slovy:“Ještě jsem tu nikdy nebyl. Žijí zde také lidé sobečtí a zlí, kterých jsem si užil až dost?“ Stařec nato:“I tady jsou lidé sobečtí a zlí.“ Za chvíli se tohoto starce ptá jiný pocestný:“Jsem tu poprvé. Jací tady žijí lidé?“ Stařec:“Jací lidé žijí tam, odkud jsi přišel?““Dobří, štědří, pohostinní i poctiví.““I zde jsou takoví“, odvětil stařík. Obchodník, který zaslechl oba rozhovory, se vyčítavě podíval na starce:“Jak můžeš odpovědět na stejnou otázku pokaždé jinak?““Synu,“ řekl stařík,“každý si nosí svůj svět v srdci. Kdo nenajde nic dobrého na minulosti, nenajde nic dobrého ani tady. A kdo poznal hodné lidi jinde a měl i přátele, najde je i zde. Víš, lidé jsou takoví, jaké je vidíme!“ Jsme dílem Božím, můžeme se svobodně rozhodnout, zda za vším spatříme Boha, jeho stvoření, nebo se na vše zadíváme pouze svým omezeným pohledem a ne jeho!
Prosme o dar umění, aby stvořené věci vedly k poznání jejich Stvořitele.
6.Dar zbožnosti: tento dar působí radost z toho, že můžeme zůstávat v Boží blízkosti. Jistý král měl syna, který se těžce provinil. Za trest ho poslal do vyhnanství. Princ trpěl hladem i zimou a přestal doufat v odpuštění. Po letech za ním poslal vyslance, který mu sdělil:„Můžeš si přát, co chceš, přání ti bude splněno.“Ten překvapen sdělením požádal o chléb a kabát. Úplně zapomněl, že je princ, že může žádat odpuštění a vrátit se do paláce. Byl naštvaný, že nabídka přišla tak pozdě, neměl možná i ke všemu důvěru? Vzpomněl jsem si, kolik je zde kolem mne pokřtěných dětí božích – princů, princezen, kteří se po spáchané vině dostali daleko od Boha, Krále. Místo,aby požádali o odpuštění, prosí o „žvanec a kus hadru“. Jsou naštvaní na Boha, nedůvěřují mu. Zapomněli, že jim sám Bůh nabízí odpuštění, že se mají vrátit do jeho blízkosti, ochrany, pomoci,požehnání.
Prosme o dar zbožnosti, abychom si rádi povídali s Bohem, modlili se upřímně a s důvěrou.
7.Dar bázně Boží: tento dar vytváří synovskou a dceřinou oddanost člověka vůči Bohu.Bázeň není strach před Bohem, ale úcta k němu.Bát se máme hříchu! Říká se, že prvním bezvěrcem na francouzském venkově byl poštmistr (zajímavé, že otec papeže sv.Pia V. byl právě pošťák). Venkov byl spojen s rolníky, kteří prosili Boha o příhodné počasí, o požehnání pro chov dobytka;chodila proto i procesí do polí jak na jaře, tak na podzim, kdy zas děkovali. Když se urodilo, měli všichni práci: kovář a podkovář, kolář, sedlář, truhlář, hostinský a jejich rodiny. Ale poštmistr měl státní plat za každého počasí, Boha nepotřeboval. Procesím se vysmíval, také proto, že v jednom procesí jedni prosili za vláhu pro sazenice, jiní zase za slunce, aby sklidili seno. Ten poštmistr se mýlil. My Boha potřebujeme jako ryba vodu. V Bohu žijeme, pohybujeme se, jsme! Je omyl, že se vše udělá samo, nebo že to zařídí stát. A navíc je to hřích. Je dobré o dar Boží prosit i děkovat.
Zopakujme si nyní: O co prosíme Ducha sv.?
Dary Ducha sv. jsou trvalé dispozice, aby člověk ochotně následoval Boží vnuknutí. Prosíme o dar moudrosti, abychom rozpoznali pravé životní hodnoty.Prosíme o dar rozumu, abychom pravdám Božím správně porozuměli. Prosíme o dar rady, abychom se ve spletitých životních situacích správně rozhodovali. Prosíme o dar síly, mít odvahu vykonat, co od nás Bůh žádá. Dar umění nám umožňuje dávat věci do souvislosti s Bohem, konečným cílem (zda za vším vidíme stvořitele), učí nás žít a ovládat se. Dar zbožnosti působí radost z toho, že můžeme zůstávat v Boží blízkosti, s ním si povídat, modlit se upřímně s důvěrou. Budeme-li posilněni darem bázně Boží, budeme si vážit víry a milosti. Bát se udělat hřích, snažit se Boha nezarmoutit; je to jako s úctou vůči rodičům.
A ještě něco: v našem životě jsou okamžiky, které vyžadují jednou ten, jindy onen dar Ducha svatého.
Co všechno bychom měli vědět před biřmováním (i po něm).
Mít čas pro druhé a umět je vyslechnout je zvláštní dar Boží, osmý,
neméně důležitý než moudrost a síla! (Georg Faber
