Jdi na obsah Jdi na menu
 


H1 - Mé začátky na vojně

        Na začátku mých vzpomínek jsem napsal: „Člověk začíná své životní vyprávění většinou od okamžiku svého narození, o kterém stejně NIC NEVÍ, protože „na to ještě neměl“! Nic proti tomu; rád bych ukončil takto: Zážitky kolem z vojny, kde člověk zažívá většinou poslední legraci!

H1: Hned nástup stál za to – a dal mi, co proto! Když jsem ukončil teologická studia, musel jsem nastoupit vojenskou základní službu jako obyčejný vojín. Naše fakulta neměla vojenskou katedru, kde bychom měli možnost si „odkroutit“ část z dvouleté služby a mít možnost začít tuto třeba jako „četař absolvent“. Takže zpátky do Janovic nad Úhlavou. Zde byly 4 útvary. Hned první den po nástupu si nás nováčky („holuby“) svolali do velkého sálu. V čele za stolem sedělo několik „lampasáků“ a školili nás ze všeho možného. Také tam byl „politruk“. Ten mluvil a používal výrazy jako např.: internacionální, angažovaný. Na závěr se jeden z důstojníků zeptal: Má někdo nějaký dotaz? Nebojte se zeptat, rádi vám odpovíme! Nikdo se nepřihlásil. Chtěl jsem situaci zachránit a tak se přihlásil. Představil jsem se: Vojín Fořt. Slyšeli jsme zde spoustu cizích slov, kterým nemusíme všichni rozumět. Můžete nám je vysvětlit? Bylo ticho. Velitelské hlavy se k sobě přiblížili a jeden z nich řekl: Vojíne, vy jste farář, znáte latinu, tak to vysvětlete. I jal jsem se naivně doplnit, co nezaznělo: např.: Slovo internacionální pochází od inter=mezi a nacionální od natio=národ. Ještě pár cizích slov jsem takhle vysvětlil, když se ozvalo: To stačí! Vojín Fořt přijde do kanceláře č. 5. Když jsem tam došel, dostal jsem pořádné „kapky“. Ještě jednou takto znevážíte náš velitelský sbor, tak uvidíte! Odchod! A mně bylo jasné – Bacha, ví o mně!

Přijímač. Všem nováčkům bylo maximálně 19 a půl. Mně 25 let. Na starosti nás měl desátník, kterému nebylo ani 20.“ Mazák“. Věděl všechno a vše si mohl i dovolit. Každý, kdo věděl něco, co on nevěděl, to poznal, jak se po něm „vozil“. U mne to bylo jasné, vždyť jsem měl i kus „vejšky – strojařiny v Plzni“. Později jsem ho potkal v Plzni, odkud pocházel. Jméno: Karel Škach. Bylo pro něho normální, když mi rozházel „komínek“ ze skříně na zem. To bylo složené spodní prádlo. „Znova složit – to je rozkaz!“ Nebo: myl jsem častěji „šlapky“ na záchodě. Nemluvím o tom, co se dělo na nástupišti; cvičení? To bylo spíše mučení. Ale vše se dá vydržet. Musí! Nebyl jsem jediný, kdo tímhle prošel. Myslel jsem si naivně, že až se „holubi“ stanou „mazáky“, že tuhle praxi vynechají. Chyba lávky, bývali někdy horší svých učitelů.

První kontakt a naděje na vylepšení situace.     Jak užitečné je umět zpívat či hrát na nějaký hudební nástroj, jsem poznal brzy po přijímači. Záchranou se mi stal ASUT (Armádní soutěž umělecké tvořivosti). Každý velitel roty se snažil „získávat body“, ať to stálo, co chtělo. Major Goldschmied měl eminentní snahu se zviditelňovat. Tím se snažil vylepšit svůj kádrový profil, neboť měl bratra knězem ve Švihově. Od něho věděl, že v kněžském semináři existuje mužský pěvecký sbor, že má na rotě prefekta polyfonie – vojína Fořta. Vojíne Fořte, založíte rytmickou skupinu na našem útvaru – zněl jeho rozkaz. Pomůže vám major Kobza, ten je přes kulturu. Jak řekl, tak se i stalo. Založil jsem čtyřčlennou skupinu Trubadúři.  Použili jsme výhradně španělské kytary; 6-ti a 12-ti strunnou kytaru, mandolínu, banjo, havajskou kytaru, flétnu, bubínek, basu. K tomu jsme přidali naše 4 hlasy. Aranžmá jsme si dělali sami, hodně jsme po večerech cvičili v kinosále, kde nás vždy poslouchalo plno vojáků. (Jednoho z nich jsem poznal ve Stříbrné – Horsta Böhma). Postupně jsme vyhrávali jednu soutěž za druhou; od útvarové až po poslední – celoarmádní v Kroměříži. Psal se rok 1970. Proti nám stála mimo jiné známá dvojice Paleček – Janík. Tu jsme v soutěži porazili díky tomu, že Janík hrál v civilu (nebyl na vojně). Paleček byl ve vojenském stejnokroji. Vyvstal zde jeden problém: zakázali nám v Kroměříži hrát spirituály, které jsme měli nejlépe nacvičené. Písně vždy uváděl Pavel Motlík. V šatně povídám: Zakázali nám hrát spirituály. Slyšel jsem nesouhlas ostatních. Řekl jsem: Nechte to na mně! Nevěděl jsem, co udělat, jen jsem se modlil. Když jsme stáli na jevišti, v hledišti bylo plno, neboť se hrálo live. Naše písničky jsem uvedl tehdy takto: Vážení přátelé, vážená poroto. Dovolte nám zahrát čtyři „černošské pracovní písně“. Děkuji. Podíval jsem se do tváří dole sedícím generálům, co tvořili porotu. Všichni se „culili“, jen jeden se mračil. Po vyhlášení výsledků jsem, jako umělecký vedoucí malých žánrů, seděl s ostatními vítězi z kategorie tanečních souborů, dechovek a beatových skupin, se členy poroty u piva. Pamatuji, že tento generál opakoval něco, co znělo latinsky z původních stupňových modliteb. Musel jako kluk být ministrantem! Řekl do pléna: Copak můžete čekat od faráře za muziku? Hráli a zpívali jste ale nejlíp! Uznání přišlo! Zpívali jsme někdy tříhlasně, jindy i čtyřhlasně. Dodnes tyto diplomy mám.

Vojna ale trvá dva roky.      Ze skupiny Trubadúři jsem zbyl sám. Petr, Pavel, Láďa a zvukař Petr odešli do civilu. Jméno zůstalo, dostal jsem jako „bojový“ úkol sehnat nové členy z našeho útvaru. Dnes mi to připadá jako zázrak. Kde vzít náhradu? V krátké době jsem sehnal 2 desátníky. Chyběl ale basový hlas. To bylo horší. Když jsem konečně našel jistého Ivana Bědajánka, spíš to bylo velké „běda“. Proč? Byl to svazácký kádr, politicky se mu nehodilo hrát a zpívat s třídním nepřítelem – farářem. Dalo to mnoho přemlouvání; pomohl i major Kobza. Konečně souhlasil. Cvičili jsme, vyhrávali, obdobně jako s první partou. Bylo to ale úplně jiné hraní i co do repertoáru. Nyní jsme hráli písničky z Lidodemo: polské, německé, slovenské i ruské lidové v zajímavém aranžmá. Nástroje byly shodné, i vícehlasé zpěvy. Někdy á cappella. I s touto skupinou jsme došli až na vrchol, tentokráte to bylo v Olomouci. Psal se rok 1971. I zde jsem s pomocí Boží mohl zanechat dobrou stopu jako „farář“. Byly to krásné a požehnané časy. Dodávám: natáčeli jsme i v jihočeském rozhlase a točili i v TV.

 
 


Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< březen / 2024 >>


Statistiky

Online: 4
Celkem: 467680
Měsíc: 4659
Den: 275