Jdi na obsah Jdi na menu
 


D1 - Má první štace - Praskolesy

PRVNÍ samostatná štace Praskolesy, Hořovice, Lochovice, Mrtník, Svatá Dobrotivá

D1: Praskolesy – administrátor

Říká se, že první místo, na které Pán Bůh mladého kněze pošle, je od něho. Druhé pro mne byly po 18-ti letech Kraslice. Jsou od matky církve. Tehdy, za totality jsme většinou byli všichni v duchovní správě administrátory. Mělo to svůj důvod i v tom, že církevní tajemníci, kteří dohlíželi na naši práci, mohli kapitulním vikářům pak i biskupům lehce mluvit do ustanovení, přeložení kněze  i do odebírání tzv. státního souhlasu k vykonávání duchovenské činnosti. V Praskolesích, obci, kde byl předsedou Místního národního výboru pan Abrhám, jsem nastupoval po ThDr Josefu Zvěřinovi. Byl to vzácný kněz, filosof i teolog, na kterého jsem ani zdaleka „neměl“. Každý má ale svou parketu. Věřící tam říkali: Pater, vy když kážete, jste lidový. Pan doktor mluvil vědecky, my mu moc nerozuměli;  vy ale zase mluvíte moc rychle a drmolíte! Já na to: Víte, kde jsem jako kluk vyrůstal?  V Drmoulu u Mariánských Lázní! To ovšem neomlouvalo, že jsem skutečně drmolil (a dodnes ještě drmolím). Snažil jsem se své nedostatky v přednesu vyvážit tím, že jsem chodil většinou v montérkách. Že by mne dělníci a zemědělci tzv. „brali“? Inu, nemohli alespoň říkat, že flanďáci jsou darmožrouti. Už vzpomenutý soudruh Abrhám měl starost, abych nenavyšoval návštěvnost v místním kostele. Řekl jsem mu nato: Já v kostele mluvím hlavně o Ježíši tedy o Novém Zákoně a o jeho milosrdenství. Vy zase svým příjmením připomínáte praskoleským  Starý Zákon, a ten byl často krutý a tvrdý.

Praskolesy – fara a prasata

Dříve měla skoro každá venkovská fara také dvůr, hospodářství. To měla i praskoleská fara. Za totality zde pěstovali prasata. Hospodářství bylo „dole“, fara na vyvýšenině „nahoře“. Ale jak známo, smrad se šíří jak dolů, tak i nahoru. A nejen tam. Když se mne krajský církevní tajemník Semínko ptal, jak se mám, odpověděl jsem po pravdě: Když fouká vítr od východu, tak to na faře smrdí! Vzal to ideologicky a jal se mne peskovat. Tak jsem mu řekl: Přijeďte a uvidíte! Nějak jsem to tehdy popletl; měl jsem říci: a ucítíte! Inu, trval jsem na svém jako Mistr Jan Hus a neodvolal pozvání! Samozřejmě, že nepřijel! Bál se smradu. Že mu nesmrděla komunistická idea, bylo přece jasné! Vždyť nebyla pro prasata!

Praskolesy – fara a oprava fasády

Dříve nebylo lehké získat finanční pomoc pro opravu třeba jen fasády fary. Kněží proto sami z malého platu šetřili, spoléhali na dobročinné zedníky apod. Také mne to potkalo. Každé 2 roky jsem s pomoci pana mistra Jana Sokola ze Žebráku, který pravidelně chodil na mši sv. do Praskoles, opravil jednu stěnu fary. Vždy se postavilo lešení, já jako přidavač dopravil vrátkem maltu do druhého patra. Navíc si pan mistr přál slunečník, který ho chránil před úžehem a zároveň před rychlým vysycháním malty. Jednou slyším ze shora: Důstojnosti, víte, že je Země kulatá? Ano, odpovídám. Říká vám něco jméno Galileo Galilei? Já nato: Samozřejmě! Tu mi došlo, že mám posunout slunečník, protože slunce popošlo na obloze. A jak jsem tohle prováděl, zazvonil někdo u brány cca 50m od nás vzdálené. Co ten tu chce? - zeptal se mistr. Inu, jde se podívat na děravé žlaby, odpovídám. Zaslechl jsem jízlivou poznámku: Jó, střešní pokrývač, dámský odkrývač! Říkám nato: Vy tohoto člověka znáte? Mistr Jan: Aby ne, bydlí se mnou v jednom paneláku v Žebráku. Co se tam vystřídá žen… Zkoprněl jsem: Ale odborník na střechy je, nebo ne? To zjistíte, jsem zaslechl, když jsem šel otevřít, jestli střechy nemá jen jako melouch a hlavní činnost je ta druhá! Pro mne, kněze, to byla škola života, to mi věřte.

Praskolesy – fara a slepice

Zdejší fara měla malý dvorek, který se mi hodil. Založil jsem tam hnůj. Pod bočním schodištěm, které se nepoužívalo, jsem zateplením „vyrobil“ kurník. Protože kolem fary je veliká zahrada s množstvím stromů, hlavně švestek, tak jsem každým rokem „pálil“ slivovici (30 stromů švestek). Za 18 let mého působení na Hořovicku se dvakrát stalo, že na těchto stromech nebyla žádná úroda. Tak jsem dělal ze žita „žitnou“ a z jalovce „jalovcovou“. Toto se stalo právě v roce, kdy jsem vypálil 2 demižony „žitné“: při krmení slepic jsem zděšeně zíral, jak mé milované slípky padají a opírají se o křídla. Podezíral jsem komunisty, že mi slepice otrávili. Jel jsem proto rychle do Felbabky, kde byla veterina. Zdejší páni zvěrolékaři tvořili „protistátní“ buňku. Říkám jim, co se stalo. Že by to byla msta soudruhů? Vzal jsem jednoho na faru a on se ptá po hnoji, kam slepice chodily „hrabat“. Jakmile jej spatřil, povídá: Těm slípkám nic není. Počkej do zítřka, budou zdravé! Já jen starostlivě dodal: A to jim nic nedáš? On děl: Už od tebe dostaly – to žitné zrní! Tu se mi rozsvítilo: slepice byly opilé. I vypálené zrno v sobě má ještě alkohol. U člověka se tomu říká: zbytkový alkohol. I ten je nebezpečný při řízení auta.     

Praskolesy – fara a sklep

Při úpravě farního sklepa mi pomáhal hořovický kostelník Karel Sojka. Říkával: Myšlenka pracuje! Než začnu nějakou práci, proberu v myšlenkách krok po kroku, abych nedělal zbytečnou práci. Dík za radu, pane Karle! Někdy ale pro samu duševní práci v posteli ani neusnu! Nic se nesmí přehánět!

 
 


Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< květen / 2024 >>


Statistiky

Online: 6
Celkem: 478351
Měsíc: 6364
Den: 233