Jdi na obsah Jdi na menu
 


Modlitební most ŘKF Kraslice - 5.neděle postní

4. 4. 2020

PÍSNĚ  K MODLITEBNÍMU MOSTU –     Dne: 29.03.2020                5.neděle postní

Úvod

Ve jménu Otce…

1.Píseň

308 (1. až  5.sloka) Křesťanská duše) zpívat nebo se modlit

modlitba

045 Bože, Otče nebeský, jsi vševědoucí

Kýrie

Pane, smiluj se 503 zpívat nebo se modlit

Žalm 50 (51)

Smiluj se nade mnou, Bože

2.Píseň

308 (6. až 10. sloka) Za lid svůj hříšný zpívat nebo se modlit

   

modlitba

047 B Bože, ty jsi veliký

3.Píseň

303 1. až 4.sloka – Duše věrné Pána vizte zpívat nebo se modlit

Křížová cesta

074 (po každém zastavení: Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

4. modlitba

Otče náš, jenž.. + za nemocné 048 Bože, spáso věřících

   

5.Píseň

303 (5.až 7. sloka)–Svaté tělo zpívat nebo se modlit + Závěr  Ve jménu Otce

308 – Křesťanská duše

Píseň 308

1. Křesťanská duše, k Pánu se dívej, / o jeho lásce živě rozjímej: / Aby tě vykoupil, smrt těžkou podstoupil, / když pro tebe přišel z nebe.

  2. Uvaž tu lásku Ježíše Krista: / V paměť své smrti hostinu chystá; / dříve, než dokonal, z nebe nám pokrm dal / těla svého tajemného.

3. V předvečer smrti za tebe prosí, / krůpěje krve skráně mu rosí; / zrádce, hle, blíží se, líbá tvář Ježíše, / Mistra svého nevinného.

4. Když Pán přichází k svatému městu, / před sebou vidí křížovou cestu; / všemocný Stvořitel, národů učitel / k naší spáse vydává se.

5. Bolestné muky Spasitel tichý / pokorně přijal za naše hříchy; / odsouzen k smrti jde, v nebi jenž kraluje, / roven Otci slávou, mocí.                       

 045 – Před zpytováním svědomí

Bože, Otče nebeský, jsi vševědoucí a znáš mě dokonale. Voláš mě, abych zkoumal svůj život před tebou a poznal se tak, jak mě znáš a vidíš ty. Tvůj Syn, Ježíš Kristus mi svým lidským životem ukázal, jak mám žít já, který nesu jeho jméno – křesťan. Osvěť svým Duchem můj rozum, abych se poznal. Dotkni se mého srdce, abych svých hříchů litoval. Daruj mi statečnost a pokoru, abych se upřímně vyznal. Pohni mou vůlí, abych svá předsevzetí dokázal uskutečnit. Dej mi nadšení pro spravedlnost a dobro.

                 Pane, smiluj se, Kriste, smiluj se, Pane, smiluj se.  (503)

                           055 – Kajícnost – žalm 51 (50)

Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství, pro své velké slitování zahlaď mou nepravost.
Smyj ze mě úplně mou vinu, a očist mě od mého hříchu.
Neboť já svou nepravost uznávám, můj hřích je stále přede mnou.
Jen proti tobě jsem se prohřešil, spáchal jsem, co je před tebou zlé,
takže se ukáže, jak je tvůj rozsudek spravedlivý, že jsi bez úhony ve svém soudu.
Hle, s vinou jsem se narodil a v hříchu mě počala má matka.
Hle, líbí se ti upřímné srdce, ve skrytu mě učíš moudrosti!
Pokrop mě yzopem a budu čistý, umyj mě a budu bělejší než sníh.
Popřej mi slyšet hlas veselí a radosti, ať zajásají kosti, které jsi zdrtil.
Odvrať svou tvář od mých hříchů a zahlaď všechny mé viny.
Stvoř mi čisté srdce, Bože! Obnov ve mně ducha vytrvalosti.
Neodvrhuj mě od své tváře a neodnímej mi svého svatého ducha.
Vrať mi radost ze své ochrany a posilni mou velkodušnost.
Bezbožné budu učit tvým cestám a hříšníci se budou obracet k tobě.
Zbav mě, Bože, trestu za prolitou krev, Bože, můj spasiteli,
ať zajásá můj jazyk nad tvou spravedlností.
Otevři mé rty, Pane, aby má ústa zvěstovala tvou chválu.
Vždyť nemáš zálibu v oběti, kdybych věnoval žertvu, nebyla by ti milá.
Mou obětí, Bože, je zkroušený duch, Zkroušeným a pokorným srdcem, Bože, nepohrdneš.
Pane, obšťastni Sión svou přízní, znovu zbuduj hradby Jeruzaléma.
Pak opět najdeš zalíbení v zákonitých obětech,v celopalech i žertvách,na oltář ti budou klást býčky.

                                  2. Píseň - 308

6. Za lid svůj hříšný Beránek Boží / na hlavě nese korunu z hloží. / Oběť tu rozjímej, Ježíši vděčně dej / srdce celé v lásce vřelé.

7. Zástup se rouhá božskému Pánu, / on tiše snáší posměch a hanu; / na smrt jde Boží Syn, ten, jehož cherubín / v nebi zdraví písní slávy.

8. Ejhle, již Kristus v bolestné muce / rozepjal na kříž zraněné ruce. / Pozvedni oči své, k sobě tě vlídně zve / v smrti chvíli Ježíš milý.

9. Vznešený vládce nebeské říše / dotrpěl za nás na kříži tiše. / Ze smrti slavně vstal, z nás tíži hříchu sňal / Spasitel náš, Pán a Bůh náš.

10. Jak jen ti díky, Pane, mám vzdáti? / Ze hříchů chci se upřímně káti; / já krev tvou nezradím, k tobě se navrátím, / k Otci svému nebeskému.

                                     047B – Myšlenky k díkům za smíření

Bože, ty jsi velký a hodný chvály. Tvoje moc je velká a tvá moudrost je bez konce. Tebe se odvažuje chválit člověk, nepatrná součást tvého stvoření, člověk, který propadl smrti, který zná svůj hřích a ví, že ty pyšným odporuješ. A přece ty sám to tak chceš: Mám tě chválit z radostného

srdce; stvořil jsi nás pro sebe a naše srdce je neklidné, dokud nespočine v tobě (sv. Augustin, †

Píseň 303

1. Duše věrné, Pána vizte / kráčet cestou křížovou, / za nás na své skráni čisté / nést korunu trnovou. / Hříšná zloba lidu jeho / těžký kříž naň vložila, / rodná země krále svého / ostrým hložím zranila.

2. My, kdo dále hříchy svými / těžším činíme tvůj kříž, / s ženami teď plačícími / čekáme, až promluvíš. / Bolest tvá nás napomíná / nedbat ran, jež pominou, / ale lkát, že naše vina / je tvých strastí příčinou.
3. Pro nás Ježíš na kříž sklání / tělo krutě zraněné / jako oběť smilování / za ovečky ztracené. / Bože, oběť svého Syna / přijmi v této svátosti, / pro ni chraň nás všeho zlého, / z temnoty nás vyprosti.

4. Pane světla přežádoucí, / tys náš domov, tys náš hrad; / nedej marně u bran tlouci / nám, kdo jdem ti úctu vzdát! / Svatá chvíle již se blíží / poklekáme na tvůj práh. / Pán se k lidu svému sníží / v chleba, vína způsobách.

KŘÍŽOVÁ CESTA IV:

Píseň 074

1. První zastavení věrně připomíná, / co vše způsobila naše těžká vina. / Člověk Boha soudí, Bůh to tiše snáší, / z hloubi srdce platí cenu spásy naší. 

2. Za hřích, jehož já jsem neuměl se zříci, / na smrt Pána vydal vladař nevěřící. / Nestačilo ani kruté zbičování, / pod břemenem kříže Kristus Pán se sklání.

3. Neunese tíhu kříže potupného, / protože lpí na něm hříchy světa všeho. / Na kolena klesá za všechny, kdo hřeší, / za ně znovu vstává k pouti stále těžší.

4. Ach, kdo změří bolest matky, která vidí / syna zmučeného tupou zlobou lidí! / Je to i mé záští, rouhání a pýcha, / pro něž matka svatá nad svým synem vzdychá.

5. I když sám se katům Kristus neprotiví, / mají strach, že kříž svůj nedonese živý. / Šimona z Cyreny rázně přinutili / Pánu dopomoci k tajemnému cíli.

6. Jiná duše vroucí, nikým nevolaná, / stírá krev a špínu z tváře Krista Pána. / Kéž jak Veronice v bílou roušku kdysi, / navždy nám Pán vtiskne do srdce své rysy.

7. Opuštěný pastýř nevěrného stáda / v samé městské bráně znovu těžce padá, / za krutost a křivdy, za zrady a zlobu / i za tajné hříchy obílených hrobů.

8. Nářek žen ho zdvíhá z trýznivého pádu, / Pastýř naposledy mluví k svému stádu: / Šetřte svoje slzy pro své vlastní viny, / plačte nad svým městem a nad svými syny.

9. Cestu kamenitou Pán svou krví světí; / až pod samou horou stihne ho pád třetí. / Jenom láska Boží, jež nám zhynout nedá, / i při tomto pádu Krista opět zvedá.

10. O vše oloupený hříšníky a katy, / ztrácí Pán i chudé, zkrvavené šaty. / Neskryje nás oděv prostý ani drahý: / jak se nahý zrodil, zemře člověk nahý.

11. Na kmen sukovitý, oltář lásky Boží, / klade se Král světů se svým věncem z hloží. / Jeho údy svaté, proniknuté hřeby, / jsou most nad propastí, jenž nás vede k nebi.

12. Ale dřív, než ten most šťastně překročíme, / pro náš věčný život Pán smrt časnou přijme; / když tvé první Ano, Matko, svatá Panno, / dozní v těžký povzdech: Již je dokonáno.

13. Vše je dokonáno, matka nese břímě: / mrtvé tělo syna chová na svém klíně. / Všechny hříchy světa, všechnu jeho spásu / chová na kolenou do skonání časů.

14. Ti, kdo za života při svém Pánu stáli, / mrtvé tělo nesou do kalvarské skály. / Za tu službu lásky, co mu prokázali, / brzy je oslaví Kristus zmrtvýchvstalý.

T: V. Renč 1969 – N: I. Hurník 1969

               OTČE NÁŠ, JENŹ JSI NA NEBESÍCH…..

048B – V nemoci

Modleme se: Nebeský Otče, není snadné přijmout tuto nemoc. Netrpělivě čekám, až budu zase zdravý. Pomoz mi, abych došel klidu, abych poznal, že je to pro mě čas spásy. Mohu na tebe v klidu myslet a tázat se, co se mnou zamýšlíš. Ukaž mi, co mám v životě změnit, co mám trpělivě a s láskou nést. Ukaž mi, co naplňuje neklidem mé vlastní srdce, a pomáhej mi to překonat. Daruj mi svůj pokoj. Dej, ať mám opět naději a skrze ni rozdávám odvahu druhým.

Píseň 303

5. Svaté tělo, v každé ráně / láskou Boží zářící, / svatá krvi z boku Páně, / do mé duše prýštící! / Po čem lační, po čem žízní / lidská srdce bolavá, / to jim dáš jen ty svou přízní, / jež se v Chlebě rozdává.

6. Jako setník na Golgotě / pravdu Boží nahlíží, / zástup hříšných poznává tě, / Kriste, Králi, na kříži. / Tobě, svému Spasiteli, / vyznáváme s vroucností: / Přítomen jsi vpravdě celý / v Nejsvětější svátosti.
7. Veď nás, Kriste, dobrý Pane, / cestou kříže za sebou / k hrobu, jenž i nám se stane / zmrtvýchvstání kolébkou. / Ať ze Slunce, jež se skrývá / zde v oltářní svátosti, / do nás tryská záře živá, / příslib věčné radosti.

Závěr:

POŽEHNEJ NÁS VŠEMOHOUCÍ BŮH OTEC, I SYN I DUCH SVATÝ. AMEN.

P.S.

Díky Pane a Bože náš; vše co se kolem nás děje, je asi mimo jiné varování a jakýsi zdvižený prst Boží (cituji kard. Duku, který měl hezký rozhovor 26.3.2020 na ČV1 od 18:30). Vím, že mnozí z vás si poslechnou mši v TV NOE či jinde, ale mně jde o něco NAŠEHO, co si navíc chceme u Dobrého Pána vyprosit pro jiné i sebe. Tak ať nám to jde. Asi si řeknete: náš pater tohle potřeboval, aby dlouho nekázal, přitom nekřičel, aby to vše mohl konat zbožně a při tom „kratčeji“. No, i tohle je pro mne škola; tohle nás v semináři neučili…. Buďme proto v neděli 29.03.2020 zase v 16:00 spojeni v modlitbě! Váš pater P.

+ VELKÁ PRAVDA:

Lidstvo dostalo přesně tu nemoc, jakou potřebovalo. Přestali jsme si vážit zdraví, a proto jsme dostali takovou nemoc, abychom si uvědomili, na čem nejvíc záleží… Přestali jsme si vážit přírody, a proto jsme dostali takovou nemoc, aby nám pobyt v ní byl vzácný… Přestali jsme fungovat v rodině, proto nás tato nemoc zamkla do našich domovů, bychom se mohli znovu naučit fungovat jako rodina… Přestali jsme si vážit starých a nemocných, a proto nám byla dána tato nemoc, abychom si připomněli, jak jsou zranitelní. Přestali jsme si vážit zdravotníků a lékárníků, abychom zjistili, jak jsou nepostradatelní… Přestali jsme mít respekt k učitelům, a proto tato nemoc uzavřela naše školy, aby si rodiče mohli vyzkoušet sami roli učitelů… Mysleli jsme si, že si můžeme všechno koupit, být kdekoliv a s kýmkoli, a proto jsme dostali tento druh nemoci, abychom si uvědomili, že to není samozřejmost… Mamon nám zamotal hlavu, volný čas jsme trávili v nákupních centrech, proto nám je tato nemoc zavřela, abychom pochopili, že si štěstí koupit nemůžeme. Zaměřili jsme velkou pozornost na náš vzhled a porovnávání se navzájem, proto nám tato nemoc zakryla tváře, abychom pochopili, že tam naše krása není. Mysleli jsme si, že jsme vládci této země, proto jsme dostali tuto nemoc, aby nás něco miniaturního, co ani není vidět, mohlo zkrotit, dát nám příručku, a trochu pokory. Tato nemoc nám bere hodně, ale zároveň nám dává možnost se toho tolik naučit a pochopit, co je v životě nejdůležitější. Dostali jsme nemoc na míru. Asi jsme ji jako lidstvo opravdu potřebovali… Nejste zvědaví, KDO nám ji jako varování poslal?

Já bych k tomu dodal: DOSTALI JSME DALŠÍ ŠANCI….. Kolik jich ještě může být? Já ji beru, Bože pomoz mi při změně života….. pf

 
 

 


Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< říjen / 2020 >>


Statistiky

Online: 4
Celkem: 282679
Měsíc: 5017
Den: 209