Vánoce 2010

Bůh se stal člověkem. Narodil se v lidské podobě. Co patří k člověku již od dětství? SMYSLY, kterými můžeme vnímat okolí. Zrakem vnímáme sníh, vánoční ozdoby na stromečku, kometu, Betlém. Sluchem vnímáme zpěv koled, zvuk zvonečku, zaznívají nám slova lásky. Chutí vnímáme sladkosti, vánoční menu, svařené víno. Čichem vnímáme vůni vánočního pečiva, specifické vánoční vůně prskavek či „frantíků“. Hmatem se dotýkáme dárků, podáváme si navzájem ruce s upřímným přáním. To vše je dobré.

Člověk se má stát božím dítětem, který v Bohu má Otce nebeského, Bratra v Ježíši Kristu a Přítele v Duchu svatém. Jako takové od Boha dostává duchovní zrak, kterým vidí lásku v betlémské jeskyni, s jakou se Bůh snižuje k lidstvu. Je obdarováno duchovním sluchem, kterým dokáže porozumět radostné zvěsti a výzvě: „Sláva na výsostech Bohu!“ Dokáže duchovně vychutnat i druhou část andělské zvěsti „a pokoj lidem dobré vůle“.  Obdarováno je i duchovní vnímavosti ve velikosti pokory dítěte, se kterou se jedině můžeme k jeslím přiblížit a být obdarováni boží milostí. Dokáže se duchovně dotknout všech těch, kteří mu darovali byť sebemenší hmotný dárek.

Navíc pokoj a mír o těchto svátcích by neměl být hned vystřídán závistí a jinými nehezkými vlastnostmi. Neměly by se ozývat falešné tóny nedorozumění, kdy není místa v našich srdcích pro soucit s nemocnými, starými, opuštěnými. „Neměli pro něj místa“ zní o každých vánocích jako varování i jako výzva: „Co nechcete aby dělali jiní vám, nedělejte ani vy jim.“

Za celou naši farnost vyprošuji všem lidem dobré vůle niterné a láskou bohaté vánoce! P.Peter Fořt